VÝLETY A EXKURZE

Náš poslední školní výlet začal 15. 6. na hlavním vlakovém nádraží ve Varnsdorfu. Naše třída měla namířeno do proslulého Máchova kraje, konkrétně do Starých Splavů.
Přestože jsme museli přestupovat v Rybništi na jiný vlak, cesta uběhla poměrně rychle. Když jsme dorazili na místo určení, vydali jsme se do chatové osady Čtyřlístek,
ve které jsme měli strávit následující tři dny. Po příchodu do osady některé z nás vyděsila informace o tom, že si sami musíme povléct postele. Ale tento první bojový úkol naštěstí
všichni zvládli. Poté mnohé z nás přemohl hlad, a tak jsme se vydali Jarmilinou stezkou podél Máchova jezera do Doks, kde bylo možné se najíst. Někteří zvolili pizzu, jiní kebab nebo salát. Po náročné cestě zpět do kempu jsme se všichni těšili, až se ochladíme v blízkém „Mácháči“. Nastalo však mírné zklamání, především pro děvčata, která se těšila na opalování. Na malé pláži v blízkosti hráze a přístaviště bylo plno malých dětí a my už jsme se na písek nevešli. Kluci se však po chvilce váhání odhodlali, a přestože byla voda ledová, tak si ji naplno užili. Přibližně ve čtvrt na sedm večer nás čekala večeře v kempu. Hlad nás ovšem přešel hned při vstupu do jídelny. K večeři měly být špagety. Ovšem to, co jsme na talíř dostali, jako špagety nevypadalo ani nechutnalo. Není tedy divu, že se téměř celý kemp vydal do nedaleké večerky pro něco k jídlu.
Večer si pro nás paní učitelka připravila „stezku odvahy“. Ve dvojicí jsme zhruba na kilometrovém okruhu lesem hledali papírky zavěšené na stromech. Z papírků jsme opisovali kódy, z nichž vznikla přesmyčka, kterou však nikdo z nás nedokázal rozluštit. Zhruba v jedenáct hodin večer jsme dorazili zpět do kempu a šli spát. Věděli jsme, že následující den bude náročný.

Druhý den výletu byl ve znamení túry na Bezděz. Trochu jsme se obávali počasí, protože předpověď ukazovala bouřku a déšť. Nakonec ani jedno nepřišlo. Vyrazili jsme v půl
desáté dopoledne z kempu a před sebou jsme měli dlouhých 11 km pochodu. Šli jsme poměrně rychlým tempem s několika zastávkami. Cesta vedla po modré turistické značce,
chvíli byla dlážděná, chvíli polní a nejhorší úsek tvořil písek a kořeny stromů. Cestu jsme všichni zvládli a výhled z Bezdězu do vzdálené krajiny stál za to. Trochu jsme se obávali, že zpátky budeme muset také pěšky. Paní učitelka se však naštěstí rozhodla pro zpáteční cestu vlakem, který jsme stihli zhruba ve tři hodiny odpoledne. Po návratu byli všichni tak unavení, že zalezli do chatek a do večeře o nich nikdo nevěděl. V celém kempu bylo alespoň na chvíli hrobové ticho. K večeři bylo rizoto, narozdíl od předchozí večeře chutnalo skvěle, jen porce mohly být větší. Po večeři jsme se naposledy vydali k vodě. Do vody šla tentokrát téměř celá třída. Byla to taková sladká odměna za náročnou cestu, kterou jsme absolvovali. Výlet utekl opravdu rychle, bylo před námi posledních pár hodin. V 10 hodin dopoledne jsme předali uklizené chatky a dostali jsme hodinový rozchod. V poledne už jsme čekali na vlak domů, náš výlet skončil. Byly to skvělé tři dny, které si budeme všichni určitě dlouho pamatovat. Jako třída jsme se ještě více sblížili a všechno jsme si naplno užili. Zůstane nám spousta vzpomínek. Závěrem bychom chtěli poděkovat paní učitelce Šanovcové za to, jak skvěle výlet zorganizovala a že s námi celé tři dny ve zdraví přežila.

Žáci 9. B